Podíváme–li se na světové dění od počátku 19. století, můžeme zjistit, že i dřívější nejvýznamnější pokusy o získání nadvlády nad světem, skončily neúspěchem. Velká armáda Napoleona, která dobyla i Moskvu, byla při ústupu z Ruska zničená.

Ve 20. století se A. Hitler pokusil pokořit svět. Ovládnul celkem lehce značnou část Evropy. Nabyl na síle a vtrhl ohněm a mečem do Sovětského svazu s cílem nejen porazit Rudou armádu, ale i zničit sovětský stát, vyvraždit valnou část jeho obyvatel a postupně osadit získané území německým obyvatelstvem. Německá vojska velmi rychle dobyla Kyjev, obklíčila Leningrad a bojovala na přístupech k Moskvě. A právě tam utrpěla první velkou porážku. Zničením velkých vojenských německých uskupení u Stalingradu v r. 1942 převzala Rudá armáda strategickou iniciativu. Na sovětském území vykrvácely stovky německých divizí i jednotek spojenců hitlerovského Německa. RA zahnala zbytkové německé armády až do Berlína, kde je zničila.

Tak skončil druhý velký pokus o nadvládu nad světem. Mezi vítěznými Spojenci, SSSR, USA a Velkou Británií brzy došlo k zostření vztahů. W. Churchill již v létě roku 1945 chystal operaci Nemyslitelné, v níž VB, USA za pomoci několika bojeschopných německých divizí (17?) chtěly nečekaným prudkým útokem porazit seskupení sovětské armády nejen v Německu. Při zahájení útoku Západu proti Východu mělo útočné letectvo silně bombardovat města řadu důležitých měst a tak oslabit odpor Východu.

Žukov však byl včas informován o těchto plánech. Během krátké doby provedl potřebné přeskupení sovětských armád. Anglo–Američané, jejichž plán byl postavený na překvapení, proto odstoupili od uvedeného plánu. Třetí pokus o nadvládu nad světem skončil ještě dříve než začal.

Během několika let však svět byl znovu a nadlouho rozdělen, a to na Západ a Východ. Boj o nadvládu nad ním probíhal až do konce studené války. Sovětský svaz zanikl. USA, které se považovaly za vítěze této etapy, získaly silný vliv i nad samotným Ruskem. Jeho rozprodej probíhal pod Jelcinem až do nástupu V. Putina, který znovu začal budovat Rusko a obnovovat jeho ekonomickou i vojenskou sílu. Na Mnichovské konferenci o bezpečnosti v r. 2007 překvapil značnou část publika oznámením, že Rusko hodlá napříště provádět samostatnou politiku.

Západ toto varování ruského prezidenta nevzal na vědomí. Jeho mocenské mechanismy sledovaly směr, který vylučoval nezávislost Ruska. Vztahy mezi Západem a Východem se dále vyhrocovaly a zostřují. Svět se dostává na okraj velké války. V současnosti opět probíhá tvrdý boj o nadvládu nad světem.

Podíváme–li se na světové dění z hlediska několika desítek posledních let, vidíme různé oblasti nepokojů, občanských, etnických i dalších válek. Koncem 90. let minulého století obohatily svět revoluce, kterým se říká barevné. Měly různé názvy, ale stejné cíle. Změnit mocenské vztahy v tom či onom státu tak, aby byla souladné se zájmy světového hegemona, jimiž byly a dodnes jsou Spojené státy.

Že Spojené státy byly a jsou do určité míry jedinou velmocí, která rozhodujícím či alespoň zásadním způsobem určuje dění ve světě, je sice stále pravdou, ale také stále méně pravdou.. Pozice Ameriky slábnou a vedle nich se objevují mocnosti, které se hlásí o své místo ve světovém orchestru. Jde o Rusko a Čínu, z pozadí vystupuje i Indie, Brazílie a další.

Amerika však již delší dobu nehodlá vzít na vědomí faktickou změnu světových mocenských vztahů. Stále silně brání své výsadní pozice být i nadále jedinou světovou supervelmocí. A tak dochází ve světě k řadě konfliktů, které se nám mohou zdát být nahodilé a izolované. Z hlediska geopolitiky je však můžeme hodnotit jako události souvisejícími s bojem o transformaci unipolárního systému v multipolární.

Rozhodující boj o vládu nad světem probíhal a i dnes probíhá v Eurasii. Ten kdo, ji ovládne, bude pánem světa. Konflikty, války, barevné revoluce probíhají na území světového ostrova již od konce 40. let minulého století. Američané vstoupili na území západní Evropy a částečně i jižní. Jejich moc nad státy, které se zde nacházely, nebyla zpočátku pevná. Zvláště určité politické síly v Itálii, Francii a dokonce i v západním Německu americké mocenské tažení ztěžovaly. Proto zde byly založeny zvláštní subjekty, např. Gladio, Rudé brigády, které měly upevnit pozici USA v západní Evropě. Podařilo se to. A tak Američané mohli učinit další kroky, jimž jim otevíral konce studené války. Využili je a v současnosti jsou na Ukrajině, v Pobaltí a při svém vítězném pochodu Euroasii jim stále více překáží Rusko. Buď Rusko porazí nebo sami prohrají ve válce o svět. Sázky jsou velké. Pokud Rusko prohraje je naplánováno jeho rozdělení na tři části, a to na evropské Rusko, Sibiř a Republiku dálného východu

Doba konfliktu s Ruskem, který nemusí mít podobu klasické nebo jaderné války, se přiblížila. Amerika má nyní výhodně postavení. Ovládá celou západní, střední a zčásti východní Evropu, a to tak, že Evropané nemají ani potřebnou sílu k tomu, aby svým americkým patronům mohli říci, že to či ono je životním zájmem Evropy a tudíž nemohou se zúčastnit na amerických akcích, které je negují. V současnosti nejsou Evropané sni schopni prosadit rozjezd Severního proudu 2, který by mohl dopravovat do Německa velkém množství laciného plynu.

Evropští politici stojí celkem poslušně v jedné řadě se Spojenými státy. Brzezinski mluví o tom, že státy západní a střední Evropy jsou fakticky protektoráty USA. Dává však také vědět, že to byla fuška, aby menší státy střední Evropy uznaly vedoucí roli Německa. Proto pochopitelně mluví evropští politici jednotně o západních hodnotách, demokracii, lidských právech, které autoritativní Rusko, vedené Putinem, pošlapává a nadto hrozí útočnou válkou. Hybridní válka mezi USA a NATO na jedné straně a Ruskem na druhé, je stále větším nebezpečím nejen pro Evropu, ale i svět. Abychom věci uvedli alespoň částečně na pravou míru, je třeba podotknout, že Rusům by stačili na delší dobu určité záruky ze strany USA a NATO. Západ se k tomu však nemá.

Američané, ani s podporou většiny evropských států, nemají dostatek času ani sil, aby mohli zdolat ruský odpor. Situaci jim komplikuje i Čínská lidová republika, která se staví za Rusko, jež na oplátku podporuje zcela jednoznačně zásadu jedné Číny. Indie též významně inklinuje k Rusku. Pro multipolární svět se vyslovil i brazilský předák Bolsonaro. Jaká doba Američanům ještě zbývá, aby mohli naplnit své sny o udržení světovlády? Nepříliš dlouhá. Nemohou proto ustupovat, ale naopak se musí snažit, aby v dohledné době zlomili ruský odpor. A pak se vrhli na Čínu a též ji zdolali. Pokud to nedokážou v blízké době, svět přestane být unipolárním a stane se multipolárním. Proto probíhající čas je tak nebezpečný. Hrozí válka, která zřejmě nebude jen válkou konveční, ale také i válkou jadernou, v níž nebude vítězů, ale celé lidstvo bude poražené. V jaderné zimě může zahynout veškerý život. A právě o to v současnosti se hraje. Ví o tomto možném zániku Evropy, světa a života i evropští politici? Ví, ale nedbají. Proto iniciativa k zachování světa i života musí vycházet z řad obyčejných lidí.

Aby multipolární systém byl ve světě nastolen, je nutné, aby Rusko atak Spojených států a NATO nejen vydrželo, ale aby jej i odrazilo a útočné armády zahnalo. Pokud tomu tak nebude, Západ potvrdí svou světovou dominanci, která skončí až celkovým úpadkem a rozpadem západního liberálního systému.

Přílohou tohoto textu, jenž přináší pouze jen omezené a zjednodušené vidění procesů, jenž v současnosti probíhají, budou články, výňatky z knihy Velká šachovnice, jež vyšla v New Yorku v roce 1997. Autorem tohoto díla je Z. Brzezinski.

Doporučujeme studovat náš text současně s výňatky z knihy Z. Brzezinského. Jen tak lze pochopit celou světově významnou problematiku a její možné důsledky pro lidstvo. Jen tak můžeme pochopit o co ve skutečnosti jde. Mediální vichřice odnášejí vše, co jen trochu odhaluje pravdu o dění současnosti. Ji musíme sami hledat, nalézt a šířit, pokud chceme současný pološílený svět přivést k racionální současnosti.